Majálesy máme spojené spíše s prostředím gymnázií a vysokých škol. Střední odborná škola Liberec je sice zaměřená na poskytování speciálně pedagogické péče v oblasti středního a středního odborného vzdělávání pro žáky a žákyně s kombinovaným znevýhodněním, ale její majáles má neopakovatelnou atmosféru dokazující, že SOŠ na Jablonecké je dobrou adresou pro všechny děti, které nemohou nastoupit do běžných typů středních odborných škol.

Letošní majáles sice málem odnesla bouřka s průtrží mračen, ale hlavní program naštěstí studenou frontu předběhl. Slejvák se tím pádem stal naopak zpestřením, jehož fotky budou žáci a žákyně nejpozději večer postovat na sociálních sítích. Jedinými lidmi, kteří mají problém, jsou zřejmě Milan Adamec, ředitel SOŠ, a já, protože si nemáme ve zmoklém altánku k rozhovoru na co sednout, takže vedeme dialog vestoje.

Naznačil jste, že příprava majálesu je zároveň jedním ze článků školní výchovy. Jak tomu mám rozumět?

Milan Adamec: Řada našich žáků pochází z neúplných nebo nefunkčních rodin, máme tu žáky z dětských domovů. Naše působení se tedy nemůže omezit jen na vzdělávání, ale významnou roli má ten výchovný přesah, abychom naše děti připravili na vstup do reálného života, a k tomu mimoškolní práce neodmyslitelně patří. Střední odborná škola má 280 žáků (internát má kapacitu 120 žáků, přičemž asi čtyřicet z toho počtu je přímo z naší školy).

Kolik dětí se vám daří zapojovat do mimoškolní činnosti?

Milan Adamec: Troufám si tvrdit, že do mimoškolní činnosti se zapojuje většina žáků. My totiž nejdeme jen cestou pravidelných zájmových útvarů, jako jsou kroužky. Máme vyzkoušený systém jednorázových akcí , jako třeba Vaří celý internát, vánoční besídka, tento majáles a tak dále. Takže využíváme potenciál každého žáka, aby se zapojil v tom, co umí. Prostřednictvím takovýchto akcí oslovíme větší množství dětí .

Chodí náměty také zezdola od dětí?

Milan Adamec: To jste zde mohl vidět právě na dnešním vystoupení. Větší polovina výstupů vznikla spontánně . Například žáci zahradníci si připravili květinová aranžmá i poděkování vyučujícím. To je vlastně to, co na tom považuji za nejdůležitější, že to není zábava připravená učiteli, aby se to prezentovalo jako nějaký vybroušený program, ale že to jsou čísla vzniklá z podnětů a námětů dětí jako zábava od nich pro ně .

Byli jsme upozorněni, že vystoupení Romana Červeňáka nesmíme natáčet kvůli jeho smlouvám s hudebními producenty. Máte víc takových slavných žáků, byť nepůsobí v oboru, kterému se u vás vyučili?

Milan Adamec: Ano, Roman je žák druhého ročníku strojařského oboru. Ale podobně úspěšných absolventů máme celou řadu. Mezi naše absolventy patří například hokejisté Bílých tygrů Dominik Lakatoš a Pepa Mikyska nebo Jiří Říha, aktuálně hrající za Mladou Boleslav .

Neuvažujete, že byste založili sportovní třídu?

Milan Adamec: (Smích) ...Ne, to neuvažujeme. Pro nás je důležité, abychom našli v každém to nejlepší a podpořili ho v té jeho cestě. Co to nejvíc jde, pracujeme individuálním způsobem, naši pedagogové zpracovávají individuální učební plány, prostě ke každému žákovi přistupujeme, jak potřebuje, abychom co nejvíce rozvinuli jeho potenciál . Jako speciální střední škola máme třídy maximálně o čtrnácti žácích . Pomáhají nám asistenti pedagoga a podobně.

Stoupá počet lidí majících jen základní vzdělání a počet lidí s nižším vzděláním, kteří dlouhodobě nepracují. Máte přehled jak jste na tom?

Milan Adamec: Já si myslím, že právě fungování naší školy je cestou, jak snížit podíl žáků, kteří rezignují na další vzdělávání . Kdyby nefungovala naše škola, tak to procento výrazně poroste. My jsme šance pro všechny žáky, kteří nemohou nastopit do běžných typů středních odborných škol. To je základní důvod naší existence .

A můžete vaši úspěšnost kvantifikovat?

Milan Adamec: Co se našich absolventů týče, tak ty můžeme rozdělit zhruba na třetiny. Třetina pracuje v oboru, kterému se vyučila, třetina pracuje v jiném oboru a konečně asi třetina nepracuje. Ale co se té nepracující třetiny týče, je nutno říci, že v tom počtu jsou i absolventi s výraznějším handicapem , se sníženou pracovní schopností nebo v invalidním důchodu.

Aniž bych vám chtěl lichotit, tak na vámi vedenou školu jsem slyšel samou chválu, co je základem úspěchu?

Klíčem ke správnému přístupu je mít tým motivovaných a kvalifikovaných speciálních pedagogů, kteří tu práci vykonávají s chutí, láskou a pochopitelně s odbornou erudicí .

Co byste na systému zlepšil?

Milan Adamec: Systém speciální pedagogické péče je hodně ovlivněný inkluzivní novelou, která upřednostňuje začlenění všech dětí do hlavního proudu. Ale je nutno říci, že ne každé dítě může být takto inkludováno. Je spousta individuálních příběhů, které v zájmu dítěte vyžadují jinou cestu .

Jako tradiční hlavní sponzor byla hned úvodem jmenovaná Nadace SYNER , jejíž představitelka Iva Urbanová (na fotce stojí zcela vlevo) byla již tradičně rovněž přítomná, čehož jsme využili ke krátkému rozhovoru.

Jak dlouho vaše spolupráce funguje?

Iva Urbanová: Naše spolupráce trvá osmnáct let, tedy od založení nadace , a to z toho důvodu, že nás zaujal nadstandardní přístup pedagogů a vychovatelů ke zdejším dětem. Oni si uvědomují, že základ není jen ve vzdělání a ve výuce, ale i v aktivitách vedlejších . Protože děti, a děti v pubertě zvláště, potřebují zaměstnat v rámci volného času. Je nádherné, že děti vedou ke sportu, k umělecké činnosti, k výtvarné činnosti, a podporují je i v ostatních věcech, o které mají děti zájem.

Jak se na to díváte obecně?

Iva Urbanová: V dnešní době to je spíš výjimka. Jiné školy jsou zaměřené na výuku a volnočasové aktivity dětem hradí rodiče , kroužky, sportovní činnosti a tak dále. Zde je vše v rámci výuky, což je ideální .

V rámci Nadace podporujete i další volnočasové aktivity mládeže?

Samozřejmě, jsou sportovní a taneční kluby, do kterých chodí děti, jejichž rodiče nejsou schopni je finančně podpořit. A děti potřebují sport, potřebují smysluplnou výplň volna, takže ano, podporujeme .

(Díky Nadaci SYNER má majáles SOŠ, mimo jiné, i velmi bohatou tombolu.)

Co vás v této oblasti v poslední době nejvíc zaujalo?

Každá takováto akce má něco hezkého, ale mám-li jmenovat, tak bych uvedla libereckou Mateřinku pro děti předškolního věku , které hrají divadlo, zpívají a tančí. Je to věc úžasná, na které se podílejí učitelé i rodiče. A jmenuji ji z toho důvodu, že dnes každé dítě umí ovládat počítač a telefon, ale málokteré umí zazpívat, něco zatančit, zahrát, prostě předvést věci, které k všestranné kultuře patří .

Co byste týmu SOŠ vzkázala?

Vzhledem k tomu, že jsem původní profesí rovněž učitelka, tak obdivuji všechny lidi v této profesi, protože v dnešní době je práce pedagoga velice náročná. Takže jim přeji pevné nervy a ať vydrží .

Ukázky z programu jste si mohli prohlédnout již v úvodním videu. Ale máme pro vás i pár fotografií. Blok vystoupení zahájilo duo Vašek a Aleš .

Po pánech kráčejících ve šlépějích skupiny Lunetic přišla na řadu módní přehlídka z tvůrčí kuchyně, pardon dílny švadlenek.

Karolína s Kristýnou svou taneční show pojaly s takovou vervou, že se publikum málem přidalo.

Další módní přehlídka, tentokrát v army stylu z dílny praktické a odborné školy Jedličkova ústavu s hudebním doprovodem Karla Kučery.

Vašek a Aleš podruhé a nečekaný zisk platinové desky.

O dojemné vyvrcholení se postarali žáci oboru zahradník . Jejich vystoupení začalo jako květinová show...

...a skončilo poděkováním (patrně nečekaným) všem těm, kteří se na jejich výchově podíleli (fotka není zdaleka finální). Mnozí pedagogové byli bez přehánění upřímně dojati.

Finále již ve školních lavicích slavného Romana Červeňáka téměř odnesla průtrž mračen, ale vytrval nejen Roman.

Závěrečné slovo dejme Lence Soukupové, matce jednoho z žáků školy a člence školské rady: " Já dlouho hledala školu, prošla jsem víc možností a objevila i věci, které by se mi pro výchovu mého postiženého syna vůbec nelíbily . Tady jsem nejen spokojená, ale přímo nadšená. Pan ředitel a jeho tým jsou všichni šikovní a vycházejí velmi vstříc potřebám dětí. Děti tu mají bezvadné prostředí, je to totiž škola, která dětem rozumí, i ten internát . Náš Honzík si nejdřív udělal v Jedličkově ústavu dvouletou praktickou, teď je tu na dvouleté obchodní a chce si s kamarádem zkusit udělat ještě zahradníka. Takže bude mít tři výuční listy a větší šanci uplatnění ."